Narodila jsem se v Praze. Na základku jsem chodila v Praze. Na gympl taky. Na první vejšku jsem zběhla do Hradce Králové, nádherného města, kde se Orlice vlévá do Labe, kde do mraků píchá věž sv. Ducha, kde je na úchvatném náměstí parkoviště, do města, kde jsem poprvé čuchla k divadlu v ZUŠce, které nikdo neřekne jinak než Jesličky. A v těchto Jesličkách mě Emílie připravila k přijímačkám, že mě chtěl i prof. Karlík do Brna, i pan učitel z nejmilejších Borna do Prahy. Dala jsem přednost loutkám a druhou vejšku udělala v Praze.
S loutkami můj život nabral další rozměr. Díky loutkám se mi otevřely úplně nové dimenze. Loutky prostě miluju. Je to zvláštní pocit – oživovat loutky. Je to zvláštní pocit, moci si vystavět celý vesmír i se všemi jeho galaxiemi. Je to zvláštní pocit hrát divadlo. Takový pocit, že už mě ho nikdy nikdo nezbaví. Díky, loutky!!! A, ano, loutkář(ka) má v hlavě drát. A není to nic nebezpečného, jen pozor na blesky…